V zahraničí je závodění tvrdší, říká Jáchym Galáš
Jáchyme, kdy jsi začínal s motoristickým sportem a kdo Tě k němu přivedl?
S motoristickým sportem jsem začal v 7 letech, a to v motokárách. Přivedl mě k tomu táta, na kterého jsem se jako malý jezdil dívat, jak závodí do vrchu. Také jsme se spolu neustále dívali na závody Formule 1, což všemu jen napomohlo.
Vedl Tě někdo v začátcích k fair-play?
K fair-play mě od začátku vedl opět táta. Nejdůležitější vždy bylo se s některým ze soupeřů zbytečně nesrazit, a hlavně dokončit závod. To pro mě platí samozřejmě i teď.
Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?
Fair-play pro mě samotného znamená závodit v souladu s pravidly. To ale neznamená, že ten, kdo pravidla dodržuje, jede fair-play. Najdou se i jezdci, kteří sice pravidla dodržují, ale mohou i tak dělat různé zákeřnosti, co ostatním jezdcům závod kazí. Nejvíce jsem se s takovým chováním setkal v motokárách.
Závodíš hodně v zahraničí, liší se vnímání fair-play v různých zemích?
V zahraničí je závodění o poznání tvrdší a více kontaktní. Jezdci jezdí o dost agresivněji, na což je potřeba se přizpůsobit, jinak v takovém prostředí člověk nemá absolutně žádnou šanci na to, aby zajel nějaký dobrý výsledek.
Utkvěl Ti v paměti za dobu Tvého závodění nějaký fair-play čin?
Nejvíce mi v hlavě utkvěl srbský jezdec Milovan Vesnič, protože jsme spolu sice dvě sezony neustále tvrdě bojovali, ale nikdy mezi námi nedošlo ani ke kontaktu. Oba dva se navzájem doposud respektujeme.
Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?
Nejčastější příčinou je podle mého názoru to, že jezdec špatně vyhodnotí situaci, čímž může ostatním soupeřům zkazit celý závod. Toto se nejvíce děje hned po startu v prvních kolech, kdy celé pole je ještě pohromadě a všichni se snaží získat co nejvíce pozic. Člověk se snaží někoho předjet, zabrzdí příliš pozdě nebo si jej soupeř nevšimne a hned může dojít ke srážce.
Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?
Jezdec, který je pro své fair-play závodění mým vzorem bude nejspíše Niki Lauda, neboť je to jeden z nejlepších pilotů v historii a zároveň si u něj nedokáži vybavit nic, co by jeho jméno jako závodního jezdce špinilo.
V současné době závodíš v TCR Europe, jaká je tam úroveň fair-play mezi jezdci?
Jak už jsem již zmínil, jezdci v TCR Europe a vlastně téměř všichni zahraniční jezdí o poznání agresivněji a tvrději. „Fair-play“ pro tyto jezdce znamená něco trochu jiného než pro nás. Na to ale není příliš těžké se adaptovat. Samozřejmě i v prostředí, kde se závodí tvrdě je i tak možné to s agresivitou přehnat, na což si samozřejmě každý jezdec musí dát pozor.
Co bys poradil z hlediska fair-play a psychologie dětem, které začínají s motorsportem a jejich rodičům?
Dětem, které začínají s motorsportem bych doporučil, ať respektují to, že na trati jsou i ostatní jezdci, kterým by při souboji měli nechat místo, ale také na druhou stranu jim zase nedat nic zadarmo. Rodičům bych chtěl poradit to, ať na své děti netlačí a netlučou jim do hlavy, že za každou cenu musí vyhrát, a hlavně si nedávat nesmyslné cíle, jako je F1. Mnohem lepší způsob, jak se někam dostat, je dávat si menší, dosažitelné cíle a postupně se takto růst a něčeho dosáhnout.
