Zbytečné manévry vidím nerad, říká Oliver König

Oliver König patří mezi naděje českých závodů silničních motocyklů. Devatenáctiletý jezdec se v letošním roce představil při WSBK v kategorii Supersport 300 a zazářil především druhým místem na okruhu v Mostě. Konec sezóny byl pro pražského jezdce ve znamení premiéry v prestižní třídě Superbike.  Jaká je tam úroveň fair-play? A co si myslí o Davidu Pabiškovi? Dočtete se v našem novém rozhovoru!

Olivere, kdy jsi začínal s motoristickým sportem a kdo Tě k němu přivedl?

S motoristickým sportem jsem začínal kolem tří let, kdy jsem vyslovil přání, že bych to chtěl umět, protože táta se koukal na motorky a měl jsem štěstí, rodiče mi to umožnili. Tak to celé začalo, ze začátku to nebylo nějaké velké závodění a ambice. Bylo to jen o tom se učit, abych si pak někde nepůjčil motorku a nebyl z toho nějaký problém. Zvrtlo se to někdy až kolem mých jedenácti let, kdy jsem začal závodit na silnici.

Vedl Tě někdo v začátcích k fair-play?

Od začátku jsem byl rodiči vedený k fair-play a také sporty, které jsem dříve dělal, byly hodně o fair-play. Dělal jsem třeba fotbal, nebo gymnastiku, takže k fair-play jsem vedený odjakživa a myslím si, že to docela dodržuji.

Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?

Fair-play pro mě znamená férový souboj, že nebudu používat nečestných praktik. Dále je to pro mě umění přiznat porážku, když je někdo lepší, poučit se z toho a nedělat zákeřné věci, které se v „třístovkách“ dějí. Je to třeba různé vytlačování, nebo lokty.

V letošním roce si závodil ve WSBK Supersport 300, jaká je tam úroveň fair-play?

V této kategorii fair-play a respekt bohužel není vůbec. Je to těžké, jede nás tam dvacet v chumlu, ale zase nemohu být holčička, občas jsou ty manévry zbytečné, někteří jezdci by se měli zamyslet a jednat férověji v soubojích.

Na závěr roku sis vyzkoušel také královskou třídu Superbike, liší se tam úroveň fair-play mezi jezdci a týmy oproti slabší Supersport 300?

V kategorii Superbike je úroveň fair-play úplně o něčem jiném. Je to větší motorka a tím i větší rozdíly, nejsme tolik u sebe a není to tolik kontaktní. Ale i tak tam mají jezdci vůči sobě na 100% větší respekt a k soubojům, které vidíme v Supersport 300, tam dochází jen minimálně.

Utkvěl Ti v paměti za dobu Tvého závodění nějaký fair-play čin?

Myslím si, že mistr přes fair-play činy je David Pabiška, který často někoho zachraňuje na Dakaru. On je pro mě určitě ten největší borec, co se fair-play týče.

Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?

Je to určitě zapálením do závodu, kdy občas nemyslíme na nic jiného, než získat pozici a někdo to žene až přes mrtvoly. Podle mě je to horká hlava a rychlé jednání. Když jedete na motorce a jste maximálně soustředění na jízdu, tak se nedá myslet na to, co udělám, ale musíte jednat okamžitě. Rozhodovat se musíte ze setiny na setinu, co vás napadne jako první.  Je to tedy dost složité, ale myslím si, že lze nervy udržet na uzdě a jednat fair-play.

Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?

Jak jsem již zmínil výše, vzorem je určitě David Pabiška.

Měl byste na závěr nějaký vzkaz všem mladým závodníkům a jejich rodičům ohledně fair-play?

Určitě ať nejednají s horkou hlavou. I já jsem občas horká hlava a nikam to nevede. Když se něco stane a nelíbí se mi to, tak je lepší po závodě sednout a probrat to s rodiči, nebo s trenérem, vychladnout a pak až to jít řešit.  Také na okruhu jednat tak, jak chcete, aby ostatní jednali směrem k vám. Zbytečně neriskovat, protože nesete za to zodpovědnost. Myslím si, že je škoda vidět třeba v miniracingu jak někdo úplně zbytečně na rovince sundá osmiletou holku. Úplně zbytečný manévr. Tohle za mě do motorek nepatří, to mohou děti dělat bojové sporty a ubližovat si, ale na motorkách by se to stávat nemělo. Je to obrovská škoda, nerad to vidím.