Ve světě jedeme hodně fair-play, říká Erik Provazník

Projekt Autoklubu České republiky Fair-play motorsport, který se věnuje osvětě v oblasti fair-play v dětských a juniorských kategoriích kontaktních disciplín, absolvuje v letošním roce svou sedmou sezónu. V rámci projektu bylo každoročně vydáno několik rozhovorů se známými jezdci automobilového i motocyklového sportu na téma fair-play a nejinak tomu bude i v roce 2023. Tentokrát jsme vyzpovídali Erika Provazníka, který se pohybuje v disciplíně supermoto a úspěšně závodí v České republice i v zahraničí!

Eriku, kdy jsi začínal s motoristickým sportem?

Narodil jsem se v roce 1992 a první závod jsem jel už ve čtyřech letech, tedy v roce 1996 v Rychnově nad Kněžnou. Bylo to tehdy mistrovství České republiky juniorů a jel jsem na motocyklu o objemu 50 ccm.

Vedl tě někdo k fair-play?

Postupem času pilot zjistí, že je určité pravidlo. Dáš, dostaneš. To se naučit nedá a každý pilot si to musí zažít.

Co pro tebe vlastně znamená fair-play?

Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni udělali tobě.

Jaká je podle tebe úroveň fair-play mezi českými „motárdisty“?

Určitě přátelská, protože se všichni známe a víme, co od sebe čekat. A dále v kategorii S1 první tři jezdíme pravidelně na mistrovství světa národů. I to nás spojuje a nedovolí nám jít do riskantních manévrů.

Závodíš i v zahraničí, je tam úroveň fair-play vyšší než u nás?

Závodím v zahraniční více než u nás. Zažil jsem dost konfliktů i pokuty za chování na trati. Italové jsou horká krev a umí být i agresivní, ale za tři kola nemohou a předjíždíte je zpátky. Ve světě jedeme hodně fair-play, tedy kromě pár jedinců, kteří bohužel jednou stylem nemohu Tě předjet, tak spadneme oba. Národy jsou totální řežba až do krve. Zažil jsem, že pilotovi odešla přední brzda a aby byl týmu své země ještě něco platný, fingoval pád nebo zastavení tak, aby do něho konkurenční jezdce narazil, poškodil si stroj a nedojel. Triky na to mají a k tomuto závodu to patří.

Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?

Vzor v chování nemám. Každý jezdec jinak jedná a reaguje v krizových situacích.

Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?

Je to touha po vítězství. A piloti pro to dokáží udělat hodně. Teď třeba ve Viterbo na začátku září spadl jezdec v terénu přímo před můj motocykl. Objel jsem ho venkem, protože na vnitřku zbylo pouze 30 centimetrů a bylo by to riskantní. Další jezdec za mnou to ale riskl a projel vnitřkem těsně vedle ležícího soupeře. Následkem tohoto manévru byl souboj mezi námi v další zatáčce, neboť se tímto dotáhl až za mě. Mentalita většiny jezdců je bohužel z mé zkušenosti taková, že jiný pilot spadne a kdo z toho nedokáže dvakrát vytěžit, ten to neproměnil.

Utkvěl ti v minulosti nějaký fair-play čin?

Ano, David Matocha odstoupil z prvního místa závodu v motokrosu, aby pomohl jezdci, který spadl. Bylo na trati u obce Trnávka. Za tento čin by měl být odměněn a prezentován jako příkladný fair-play jezdec.

Měl bys na závěr nějaký vzkaz všem mladým závodníkům a jejich rodičům ohledně fair-play?

Chovejte se k ostatním tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám. Dbejte hlavně na vaše zdraví a zdraví ostatních. Další závod se pojede za týden, ale pokud ublížíte sobě, nebo někomu jinému, může to znamenat i konec kariéry! Myslete na to a jezděte rychle, ale opatrně. Jeden věnec nestojí za to, že vás ve stáří bude každou změnou počasí bolet rameno. Buďte opatrní, pojištění a předcházejte úrazům. Na trati buďte trpěliví, když závod má 20 minut a dvě kola, to je dost času. Není potřeba vše řešit v první sekundě bez ohledu na riziko. Nejlepší pilot je ten, kdo umí správně riskovat!