Adam Kotaška: Snažím se vnímat jezdce kolem sebe

Projekt Autoklubu České republiky Fair-play motorsport, který se věnuje osvětě v oblasti fair-play v dětských a juniorských kategoriích kontaktních disciplín, absolvuje v letošním roce svou osmou sezónu. V rámci projektu bylo každoročně vydáno několik rozhovorů se známými jezdci automobilového i motocyklového sportu na téma fair-play a nejinak tomu je i v roce 2024. Tentokrát jsme vyzpovídali Adama Kotašku, který svou kariéru odstartoval v autokrosu a nyní se věnuje především divizi CrossCar, kde reprezentoval Českou republiku i během FIA Motorsport Games 2022 a 2024. Vedl ho někdo k fair-play? A kdo je jeho fair-play vzorem? Dozvíte se v novém rozhovoru projektu Fair-play motorsport!

Adame, kdy jsi začínal s motoristickým sportem a kdo Tě k němu přivedl?
S motorismem jsem začal už jako malý kluk. Auta u nás v rodině vždycky byla častým tématem a už v dětství jsem jezdil na čtyřkolkách a měl blízko ke všemu, co má čtyři kola. Moje účast v motoristickém sportu začala ve 12 letech v autokrosu, konkrétně v Racer Buggy 250, kdy jsem se zúčastnil jednoho závodu v Přibicích. Naplno jsem začal závodit kolem roku 2016 v divizi Kartcross. Do které jsem přesedl po svém taťkovi, který chtěl, ať si to vyzkouším.

Vedl Tě někdo v začátcích k fair-play?
Ano, celá moje výchova byla o tom, chovat se v životě fér, to pak člověk samozřejmě aplikuje i v motorsportu.

Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?
Myslím si, že fair-play při závodění není nic jiného než chovat se tak, jak by člověk očekával, že se mají ostatní chovat k tobě. Ať už je to na závodní trati, kde by si člověk měl uvědomovat, jestli by se mu jeho řešení vybraných situací líbilo, pokud by stejnou věc udělal někdo jiný. A stejně tak mimo trať. Všichni jsme na závodech ze stejného důvodu.

Změnilo se u tebe postupem času vnímání fair-play? Nebo fair-play vnímáš stejně, jako v době svých začátků?
Myslím, že to je právě ono, o čem jsem mluvil. Vnímání fair-play mám spojené s tím, chovat se tak, jaké očekáváš chování od ostatních. Člověk pak postupně zjišťuje, že každý má toto vnímání na nějaké pomyslné škále trochu posunuté, a každý tak vnímá dané situace různě. Samozřejmě, když jsem začal závodit, tak jsem si myslel, že to, co považuji za fair-play tak je, ale postupně jsem zjistil, jak to vnímají ostatní. Každopádně nemohu říci, že by se změnilo moje vnímání fair-play, spíše jsem se naučil, kde mají další jezdci hranice, a s tím jsem se naučil počítat. Vím, že když bojuji s jezdcem, který ctí podobné hodnoty jako já, tak si mohu skvěle a férově zazávodit, ale zase vím, že u některých jezdců si musím dát velký pozor, protože se mohu dostat do situace, která nemusí být příliš v duchu fair-play a pokud vám to ukončí závody, už s tím člověk nic neudělá.

Utkvěl Ti v paměti za dobu Tvého závodění nějaký fair-play čin?
Myslím si, že nejde ani tak o konkrétní fair-play čin, ale samozřejmě jsem za svou kariéru viděl spoustu situací, u kterých mě potěšilo, jak se někdo zachoval fair-play.

Závodil si v autokrosu u nás i v zahraničí, liší se dle tvého názoru vnímání fair-play v různých zemích?
Rozhodně se dá říci, že v různých zemích je obecná rovina toho, co je fair-play a co nikoli, různá. Myslím si, že se to vždy odvíjí od toho, na co jsou jezdci zvyklí v národních šampionátech a co si tam mohou dovolit. S tím poté obvykle jdou do mezinárodních soutěží, kde jsou pak vidět rozdíly. Každopádně se nedá říct, že by to bylo vyloženě pravidlem.

Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?
Může to být zkušenost jezdce, který se snažil být fér, ale získal negativní zkušenosti s jezdci, kteří se tak nechovali. Často se říká, že s rozsvícením zelených světel se spoustě jezdcům odstavují nějaké smysly, bohužel se tak může stát, že i člověk, který ctí hodnoty fair-play, zkrátka v té rychlosti nevyhodnotí danou situaci správně. Bohužel autokros je v tomto ohledu velmi těžká disciplína, protože jízda trvá pouze pár minut, a tak není moc času na přemýšlení a rozhodování, a někdy je potřeba využít i sebemenší příležitosti.

Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?
Nemám vyloženě jezdce, který by byl mým vzorem, ale snažím se vnímat jezdce kolem sebe, a inspirovat se tím, co považuji jako čistou jízdu, tedy i jízdu v duchu fair-play.

Co bys poradil z hlediska fair-play a psychologie dětem, které začínají s motorsportem a jejich rodičům?
Sledujte závody, sledujte situace, které se dějí okolo vás a jaké mají dopad. Poté si vyhodnoťte, jestli byste v této situaci jednali stejně, či nikoli. Pokud vám to přijde fér nebo ne, a podle toho pak upravte své chování na trati či mimo ni.