Fair-play je důležité pro všechny sporty, říká Petr Nikodém

Autokrosaře, původem z mladé obce Rejšice, není potřeba příliš představovat. Ve své disciplíně má jeho jméno již pořádnou váhu a to i kvůli skvělé sezóně 2017, ve které se Petr stal nemladším mistrem Evropy divize Buggy 1600 v historii! Svou pozici se bude letos snažit obhájit a ještě získat při tom získat maturitní vysvědčení. Jsme rádi, že si při svém nabitém program udělal čas na krátký rozhovor na téma fair-play. Zajímá Vás, jaká je úroveň fair-play v autokrosu za hranicemi České republiky? A co by poradil svým nástupcům? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru od Fair-play motorsport! 

Ahoj Petře, řekni nám, co pro Tebe, jako mistra Evropy znamená výraz fair-play?

Fair-play je podle mě důležité pro všechny sporty na celém světě. Fair-play beru v podstatě jako takovou hranici nebo spíše omezení pro sportovce, kam až mohou zajít při snaze o úspěch v daném sportu. Je to něco, co by měl každý sportovec vnitřně cítit, dodržovat a ctít.  Cítím to jako etiku nebo Bonton. Každý by to měl dodržovat, ale přesné hranice je těžké určit. Sportovec se musí umět ovládnout, i když to někdy bývá velmi složité. Nikdy by však neměl podvádět a hlavně se musí umět správně chovat.

Viděl jsi někde v zahraničí podobný projekt na podporu fair-play, jako je Fair-play motorsport Autoklubu České republiky?

Upřímně, o ničem podobném nevím. Jsem proto rád, že mohu být součástí takové jedinečné kampaně.

Jaké jsou vůbec v Mistrovství Evropy vztahy mezi jezdci? Je tam úroveň fair-play vyšší než u nás?

Mohu porovnávat za svou divizi a za tu lze říci, že většina jezdců evropské špičky to správné chování má. Nesnaží se nikoho schválně vyřadit a většinou se snaží jet čistě. Samozřejmě i v Evropě existují vyhrocené situace a souboje, kdy se buggy tlačí ze zatáček. Nedáme si nic zadarmo. To však k našemu sportu patří, autokros je kontaktním sportem a bez kontaktu by to nebylo ono. Navíc většina soubojů je zcela dle pravidel, a kdyby nebyla, máme tu komisaře. Nedá se však jednoznačně říci, že by fair-play bylo v Evropě na vyšší úrovni. Těch drsnějších soubojů tam probíhá daleko více a ještě je to Evropa, kde jde o vše. Myslím si, že nemáme nikoho, kdo by schválně likvidoval soupeře a to ani České republice ani v Evropě.

Jak bys celkově zhodnotil úroveň fair-play v českém autokrosovém mistrovství?

Myslím si, že Česká republika má skvělé jezdce. Jsme rychlí, tvrdí a všude s námi musí počítat. Na druhou stranu musím říci, že nejsme bráni jako ti, kteří jezdí nečistě. 

Zavzpomínej na své začátky, vedl Tě někdo k fair-play?

Vždycky jsem jezdil pro vítězství, ale také jsem měl dáno, kam až mohu zajít. Myslím si, že tohle je věc, která se nedá snadno přenést z člověka na člověka, ale každý by ji měl cítit a uvědomit si, když něco udělá špatně.

Máš nějaký vzor? Obdivuješ někoho za jeho fair-play chování?

Když jsem byl menší, vzory jsem samozřejmě měl, ale spíše kvůli jezdeckým dovednostem. Nepamatuji si, že by v našem sportu byl někdo tolik známý tím, že by nectil fair-play. 

Utkvěl Ti v hlavně nějaký fair-play čin, který se v minulosti odehrál v motorsportu?

Momentálně mě nic nenapadá. Když si jezdci něco provedou, obvykle si to zase vrátí, jako třeba Senna a Prost. Neříkám, že se žádný čin velkého významu nestal, ale zrovna mě nic nenapadá.

Jaká je podle tvého názoru nejčastější příčina toho, že lidé v autokrosu jednají v rozporu se zásadami fair-play?

Tak bohužel nejčastější příčinou je zcela bez pochyby fakt, že vyhrává jen jeden, ale vyhrát chce každý.

Co bys poradil z hlediska fair-play a psychologie dětem, které začínají s motorsportem a jejich rodičům?

Děti by určitě měly v autě sedět co nejčastěji. Rychleji se sžijí s celou fyzikou a zákony jízdy. Lépe budou cítit auto a naučí se rychle přemýšlet a rozhodovat v těžkých situacích. Rodičům nevím, rodičem zatím nejsem a těžko radit starším lidem než jsem já. Snad jen, aby vytrvali v podpoře toho, co jejich děti baví a v čem jsou dobré.

Foto: www.autokrosar.cz