Ondřej Smetana: Chovejte se vůči svým soupeřům tak, jak chcete, aby se chovali oni k Vám

Kampaň Fair-play motorsport Autoklubu České republiky je zaměřena na dětské a juniorské kategorie kontaktních motoristických disciplín v České republice. Mezi ty mistrovství Evropy v rallycrossu úplně nepatří. Kam však budou směřovat kroky mladých autokrosařů nebo jezdců kartingu v budoucnosti? Vydrží u svých disciplín, nebo využijí rozmanitosti motorsportu a přestoupí do jiné motoristické disciplíny? To zatím nikdo neví. Jednou z variant je také rallycross, kde má Česká republika poměrně hojné zastoupení v mistrovství Evropy. Pojďme tedy fair-play probrat i s jedním z účastníků stále populárnější „Evropy“ a to osmadvacetiletým Ondřejem Smetanou, členem reprezentace pro rok 2018.

Ondřeji, pojďte se nám trochu představit, kdy jste začínal s motorsportem? A kdo Vás k němu přivedl?

K závodění mě přivedl táta. Bylo mi sedmnáct a měl jsem trochu složitější období, takže usoudil, že se musím pro něco nadchnout a začít tím žít. A já se samozřejmě nadchl, byl to přesně ten adrenalin, který jsem potřeboval.

Vedl Vás někdo i k fair-play?

To už obecně v životě. Snažím se nedělat lidem věci, které nechci, aby dělali oni mně. A to platí i o motorsportu.

Momentálně závodíte v mistrovství Evropy divize Super 1600, jaká je tam úroveň fair-play?

Musím říct, že je to různé. Jsou jedinci, kteří by v kontaktních disciplínách vůbec neměli závodit! Je to nejen o rukou, ale i o hlavě a v té mají mnozí doslova zatměno. Třeba letos v dubnu při mistrovství Evropy v Portugalsku trefil místní jezdec na výjezdu z joker lapu Pavla Vimmera a zkazil mu tím celý závod. Je to samozřejmě i věc řádů a sportovních komisařů, pokud by po takovém zákroku následovalo vyloučení z celého závodu, jezdec by si to příště rozmyslel.  Jinak se dle mého názoru jezdí celkem slušně, tedy alespoň mezi jezdci, kteří absolvují celý seriál a je jim jasné, že příště mohou být poškození oni.

Jaký je to rozdíl oproti Mistrovství České republiky v rallycrossu, kde jste začínal?

Obrovský! Jede zde tak 20 jezdců, kteří mají vyrovnané výkony a každé zaváhání, nebo třeba havárie se soupeřem, znamená ztrátu mnoha pozic. Vzhledem k tomu, že se mistrovství Evropy jede v rámci závodů mistrovství světa, jsou to opravdu velké závody. Velká show, televize a spousty fanoušků. Bohužel je to taky obrovský rozdíl ve financích, které musí člověk investovat, pokud se chce udržet na špičce.

Jak jste vlastně vnímal fair-play v době svých začátků?

V sedmnácti jsem o tom nepřemýšlel. Jak jsem říkal, nikdy jsem nebyl ten, který okolo sebe dává rány. Snažil jsem se jezdit bez zbytečných kontaktů, o to víc mě pak mrzelo, když nějaká rána od soupeře vyřadila mě.

A vnímáte ho nyní stále stejně?

Myslím si, že v sobě mám stále stejný smysl pro spravedlnost, ale teď se umím na havárie dívat více s nadhledem. Nesnáším úmyslné a navíc nepotrestané havárie, to mi vždy bere chuť k závodění. Na druhé straně, rallycross je sprint a být po první zatáčce vpředu je základ úspěchu. Takže ve chvíli, kdy pět aut odstartuje z jedné řady a musí se do té zatáčky namačkat, nemůžete čekat, že vám někdo dá přednost. Je však rozdíl mezi přetlačováním, oťukáváním a ránou, která vás pošle mimo trať. I když se to může stát nechtěně, pak je na místě se dojít omluvit.

Kalendář mistrovství Evropy v rallycrossu má společné závody s mistrovstvím světa, kde se potkáváte s hvězdami světového motorsportu, jako je třeba Sebastian Loeb nebo Mattias Ekström, jak jsou na tom s fair-play tito jezdci? Je to skutečná špička i v tomto směru?

Nemyslím si, že je tam oproti nám z mistrovství Evropy až tak velký rozdíl. Stejně jako u nás se snaží jet slušně, ale občas něco přeženou. Zda se chodí omlouvat nevím, ale vzhledem k tomu, že se zde jedná o větší peníze, nehody se také mnohem víc řeší, ať už z vůle sportovních komisařů, nebo na základě protestů.

Obdivujete nějakého jezdce pro jeho fair-play chování? Je někdo, kdo Vás v této oblasti inspiruje?

Obecně si nepotrpím na životní vzory, ale mám rád Sébastiena Loeba. Vystupuje velice skromně a přátelsky, rozhodně si nehraje na hvězdu, přestože jí v motorsportu bezesporu je! Jeho jízda je také čistá a bez zbytečných kontaktů, i když už zjistil, že v rallycrossu někdy prostě uhnout nemůže.

Vzpomenete si na za svou kariéru na nějaký významný fair-play čin, který Vám utkvěl v paměti?

Před lety mne v Belgii trefil Jarda Vančík. Bylo to úplně nesmyslné, vletěl mi v ostré zatáčce do boku a zničil dveře i rám. Vzápětí se mi však v depu přišel omluvit, že se mu nějak zatmělo, neodhadl situaci a zaplatí škody na autě. To se mi nikdy předtím ani potom nestalo.

Naše fair-play kampaň působí v autocrossu, kde se snažíme působit hlavně na mladé jezdce divizí Racer Buggy, závodníci v dospělosti občas přestupují z autocrossu do rallycrossu, co byste poradil jezdcům chystající se na tento přestup? Co je v rallycrossu čeká jiného?

Pokud se budeme bavit o Evropě, tak bohužel jednoznačně jiné finance. Rallycrossová auta jsou mnohem finančně náročnější a udržet techniku na špičce vyžaduje opravdu hodně investic. Nemám s autocrossem zkušenost, ale myslím si, že i naladit auto na kombinaci šotoliny a terénu je obtížnější. Jinak na tlačenici v první zatáčce jsou dle mého názoru dostatečně zvyklí. (smích)

A co byste obecně poradil dětem, které začínají s motorsportem a jejich rodičům?

Ať začnou šetřit! (smích) Teď vážně, motorsport je opravdu o souhře financí, dobrého týmu a šikovného jezdce. Takže ideální začátek jsou různé pohárové závody s relativně stejnými vozy, kde se ukáže, co v dítěti je. A začal bych jednoznačně pronájmem auta. Jednak je třeba vyzkoušet, zda to potomka bude vůbec bavit a zda má alespoň trochu talent, pak také ve zkušeném týmu načerpají zkušenosti a informace, které samotní budou dlouho, těžce a hlavně velice draze sbírat.

Měl byste na závěr nějaký vzkaz všem závodníkům ohledně fair-play?

Asi ten co jsem říkal na začátku: Chovejte se vůči svým soupeřům tak, jak chcete, aby se chovali oni k Vám.