Petr Fulín: Fair-play je životní filosofie

Známou osobou české okruhové scény je Petr Fulín. Přesto, že s motorsportem začínal až ve 28 letech, dosáhl na mezinárodní scéně skvělých výsledků a má co předávat mladým jezdcům. Jeho zpověď na téma fair play byla pro nás logickým krokem, stejně jako v předchozím rozhovoru s Ondřejem Smetanou i zde očekáváme, že dnešní mladí závodníci v kartingu jednou půjdou v Petrových stopách a třeba se někdy také objeví ve velkých cestovních vozech. Co Petr udělal po jedné ze svých prvních závodních kolizí? A kdo je podle něj tím správným vzorem pro mladé sportovce?

Petře, jak jste se dostal k motoristickému sportu?

Vlastně úplnou náhodou. Řešil jsem v dílnách týmu Křenek motorsport nějaké vylepšené brzdy a za dva týdny už jsem seděl ve svém civilním voze na mosteckém okruhu. Prakticky ihned po této akci jsem přesedl do speciálu Škoda Octavia cup. Netrvalo to ani měsíc a jednu Octavii jsem koupil, tím se to celé rozjelo. Bylo mi 28 let a při závodech se potkával s kluky, kteří od šesti let závodili na motokárách. Bylo to těžké a nesmírně nás to povzbuzovalo k maximálnímu výkonu. Rád na to vzpomínám, protože v této době jsme zažili nepopsatelnou atmosféru v malém a amatérském týmu, který šel víkend od víkendu nahoru.

Jak jste vnímal fair-play v době svých začátků?

Myslím si, že by to mělo být naprosto automatické a to nejen v každém sportu, ale i v civilním životě. Z vlastní zkušenosti vím, že se Vám dříve či později ta poctivě spálená energie vrátí. Je to zkrátka tak zařízené a je to tak správně.

A jak ho vnímáte nyní?

Pořád stejně.

Prošel jste několik různých šampionátů, kde byla podle Vás nejvyšší úroveň fair-play?

Je to podobné. Pokud jezdíte pohárové závody, kde je přes dvacet stejných vozů, visí vždy ve vzduchu jisté pochyby o tom, zda někdo, zpravidla ten, kdo dominuje, nejde přes hranice toho, co povoluje technický předpis. Bohužel všude jsem takové situace zažil. Toto počínání je však krátkozraké. Můžete vyhrát závod nebo dokonce celou sezónu, ale pak se dostanete dál a najednou jinde vyjde najevo, že vaše výkonnost není tam, kde ji všichni čekali. Pak je tu další negativní stránka a to případná sportovní ostuda, když se to zjistí. Podle mého názoru je však nejzásadnější fakt, že z dosažených výsledků jednoduše nemůžete mít takový pocit, jako v případě, že jich dosáhnete v rámci fair play. Stejné je to i s chováním jezdce na trati. Když budete blokovat v kvalifikaci a zpomalíte tak svého konkurenta, je to něco, co vám fanoušci neodpustí a z čeho zkrátka nemůžete mít radost. Takže doporučuji všem začínajícím jezdcům, aby to měli nastavené stejně jako já. Není prostě lepší cesty.

Jak byste srovnal úroveň fair-play ve dvou seriálech, které jste absolvoval a to ve Škoda Octavia cupu (2006) a Evropském poháru cestovních vozů (2012-2017)?

Myslím, že je to podobné. Paradoxně jsme z období, kdy jsme se účastnili ETCC, cítili asi největší křivdy ze strany FIA. Nicméně shrnul bych to na konstatování, že i organizace, která závody provozuje, by měla vždy vnímat sportovní hodnotu jako prioritní.

Věnujete se i coachingu, směřujete své svěřence k fair play?

Samozřejmě. Jezdci získávají rady, jak zacházet s vozem i rady taktické. To vše vždy v rámci naprosté sportovní čistoty.

Co pro Vás vlastně znamená fair play?

Fair play je pro mě zásadní filosofie pro život jako takový a já doufám, že je to z mých odpovědí cítit.

Vzpomenete si na nějaký významný fair-play čin, jehož jste byl ve své kariéře svědkem?

Pamatuji si, jak jsem v začátcích přehnal své ambice a do šikany na mosteckém okruhu přijel až příliš agresivně. Kolidoval jsem se dvěma jezdci a to, co jsem i přes omluvu na místě prožíval v týdnu za pocity, bylo šílené. Napsal jsem tedy dva e-maily s tou nejlepší formou omluvy, které jsem byl v té chvíli schopen a na další víkend přivezl každému z nich dvě nové pneumatiky. Pak to byly různé výpomoci jezdcům, kteří by asi jinak nejeli. Třeba Ivan Vršínský zaznamenal defekt motoru a já bral jako naprosto automatické mu půjčit náš rezervní. Nikdy jsme do toho v týmu nešli stylem: „Nepůjčíme, je to další konkurence“.

V Evropském poháru cestovních vozů jste závodil proti jezdcům různých národností, vnímají jezdci fair-play v různých státech odlišně? Nebo jsou závodníci všude stejní?

Nemyslím si, fair play v sobě buď máte, nebo nemáte. A je jedno, zda mluvíte rusky, anglicky, česky nebo jste bílý či černý. Je to stejné jako lež, ta je také mezinárodní.

Koho byste dal mladým jezdcům za vzor pro jeho fair-play chování?

Myslím, že nemusí jít jen o jezdce. Fair play je nezbytná životní filosofie a já doufám, že každý ve svém okolí vidí spoustu poctivých lidí, kterým se to vyplácí. Pokud chcete jméno někoho, kdo je známou osobou, tak třeba tenista Roger Federer.

A co byste mladým jezdcům poradil z hlediska psychologie, chování na trati i v depu a fair-play?

Palte poctivě energii nejen na trati, ale i v přípravě, sledujte s respektem svého soupeře, který vás tu a tam nebo vždy porazí, učte se od něj, přejte svým konkurentům úspěch, protože až se karta otočí, tak se vám dostane uznání i od soupeřů a to je něco speciálního. Pokud svým počínáním na trati někomu zkazíte závod, omluvte se bezprostředně, ukažte lidskou tvář a nesnažte se hledat jeho podíl na incidentu, když vnitřně víte, že tam zkrátka nebyl. Nikdy se nesnižte k podvodům či nesportovní jízdě v závodě. Je to krátkozraké a v dlouhodobém horizontu vám to stejně nic nepřinese.

A na závěr tipovačka! Kampaň Fair-play motorsport je zaměřena na 5 kontaktních disciplín, kde závodí děti. Kolik oceněných tipujete v roce 2018? 

Přeji Vám, abyste zaznamenali co nejvíc kluků a holek s tím pravým fair play.