Petr Polák: Kdyby dělal něco neférového, cítil bych se špatně

Mezi největší naděje českého motokrosu patří západočeský Petr Polák. Jezdec, který si premiéru ve světovém šampionátu kategorie MX2 odbyl v patnácti letech na Loketské Grand Prix má právě nový tým pro příští rok. Po podpisu smlouvy se švýcarským hostettler Yamaha Racingem tak nastala skvělá doba udělat rozhovor také na téma fair-play. Co pro Petra znamená fair-play a proč obdivuje svého manažera Jefa Janssena? Dozvíte se v novém rozhovoru!

Ahoj Petře, jak dlouho se věnuješ motokrosu?

Motokrosu se věnuji od čtyř let. Příští rok to bude tedy už šestnáct let. Takhle to zní neskutečně (úsměv).

Jak hodnotíš úroveň fair-play v českém motokrosu?

Řekl bych, že v českém motokrosu je úroveň fair-play dobrá, protože motokros jako takový má dle mého názoru celkem spravedlivá pravidla. Je to kontaktní sport a kontakty zde tedy jsou, ale když někdo udělá velký přešlap, máme tady černou vlajku, po které závodník nemůže pokračovat v závodě.

Vedl Tě někdo k fair-play?

K fair-play mě od malička vedli rodiče. Kdyby dělal něco neférového, cítil bych se špatně. Nedokážu nebýt fair-play.

Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?

Fair-play pro mě znamená být slušný a chovat se v určitých mezích. Být prostě normální a nepřekračovat pravidla a hranice.

Změnilo se u tebe vnímání fair-play od doby tvých začátků?

Ani ne, samozřejmě když jsem přišel do většího motokrosu, třeba do Mistrovství Evropy, kde se jezdí trochu ostřeji, říkal jsem si, že tady fair-play trochu chybí. Ale jak už jsem říkal, beru to tak, že motokros je kontaktní sport, vnímání fair-play jsem tedy nezměnil.

Jaká je podle tvého názoru nejčastější příčina toho, že lidé v motokrosu jednají v rozporu se zásadami fair-play?

V mnoha případech bych řekl, že je to z důvodu emotivního založení dotyčných lidí. Jsou to pořádní závodníci, vlastně to ani nedělají schválně v těchto případech bych tedy byl trochu shovívavý. Potom když to někdo dělá cíleně, to se nedá respektovat a je to nepřijatelné.

Pravidelně startuješ na mistrovství světa, je to mistrovství světa i z hlediska fair-play?

Ano, řekl bych, že mistrovství světa je i z hlediska fair-play mistrovstvím světa, protože všichni se neskutečně respektují a všichni jedou v mezích pomyslného motokrosového zákona. Můžeme to vidět třeba při žlutých vlajkách, všichni okamžitě reagují a jsou ostražití i ohleduplní. Určitě je to tedy mistrovství světa i z tohoto úhlu pohledu.  

Utkvěl Ti za tvou kariéru v hlavně nějaký fair-play čin, který by mohl inspirovat ostatní?

Teď si nevzpomínám, ale myslím si, že mezi takové, které by mohli inspirovat ostatní je třeba upozornění traťového maršála, pokud někdo spadne on si toho nevšimne. Ale řekl bych, že to je celkem běžné a dělá to každý. Každopádně nějaký extra fair-play inspirující čin si teď přímo nevybavuji.

Máš nějaký vzor, kterého si vážíš pro jeho fair-play chování?

Určitě mám vzor, nebo spíše zajímavý případ. Právě můj momentální manažer Jef Janssen v Namuru v Belgii při mistrovství světa spadl s prvním závodníkem a ten zůstal zaklíněný pod motorkou a nemohl se zvednout. Jef nejprve zvedl jeho motorku a pomohl mu, aby mohl odjet, až poté odjel sám. Znám to sice jen z vyprávění, ale vím, že za to sklidil neskutečný potlesk a byl vlastně vítězem tohoto závodu i když dojel poslední. Ten je pro mě tedy jedním ze vzorů.

Co bys poradil z hlediska fair-play a psychologie dětem, které začínají s motorsportem a jejich rodičům?

Poradil bych jim určitě jednat a závodit fair-play, protože když někdo dosáhne nějakého úspěchu a nebude to fair-play, potom vlastně jako kdyby toho úspěchu nedosáhl. Nemůže se z něj radovat a je to takové poloviční vítězství. To bych tedy poradil nejen novým jezdcům v motokrosu i motorsportu obecně ale také jejich rodičům, protože i oni mají občas sklony k neférovému jednání.