Z historie Fair-play, 3.díl

Seriál s názvem „Z historie fair-play“ připomíná zásadní fair-play činy v motorsportu. Spousta z těchto činů mnohdy již upadla v zapomnění, jejich hodnota je však dodnes nevyčíslitelná, často zde totiž došlo k záchraně lidského života, nebo prostého vyjádření priorit závodníka, jehož touha po vítězství nepřesáhla meze lidskosti a fair-play chování.

Není časté, aby se událost z motoristického sportu probojovala do předních příček ankety zaměřené na fair-play. V roce 2006 se to však podařilo a to ještě kvůli závodu, který nebyl úplně klasickým závodem. Jednalo se totiž o motokrosový závod v areálu zimního stadionu. Píše se rok 2006 a my se nyní prostřednictvím dalšího dílu rubriky „Z historie fair-play“ přesouváme do ostravské Ostravar Arény, tehdy ještě ČEZ arény.

V tomto halovém závodě bojuje třeba i legenda českého motokrosu Petr Kuchař. Ten se však hlavní hvězdou závodu nestal. Největší ovace diváků sklidil čerstvě plnoletý Tomáš Budzel. Nebylo to ani tak za jeho jízdu, nebo výsledek, ale za rychlou pomoc, kterou poskytl jinému závodníkovi. Kampaň fair-play motorsport se zaměřuje právě na jezdce do 18 let a vztahy, takže pozornému čtenáři již musí být jasné, že pointa příběhu bude ještě někde jinde. Závodníkem, který potřeboval rychlou pomoc, byl totiž teprve patnáctiletý Jan Budzel, bratranec Tomáše.

Trať v aréně byla tehdy postavena opravdu zajímavě a její dominantou byl velký skok. Právě na tomto skoku patnáctiletý Jan z Olbramic na Novojičínsku lehce chyboval a za svou chybu draze zaplatil. Pádem. Zatímco bezprostředně po pádu několik jezdců projelo dál, jeho bratranec Tomáš neváhal a okamžitě začal bezvládně ležícímu závodníkovi pomáhat. Po chvíli doběhli na místo i záchranáři a bylo jasné, že Honza je z nejhoršího venku.

Pro zachránce Tomáše však závod skončil. Díky zastavení se propadl v pořadí, nekvalifikoval se do další části závodu a musel jít mezi diváky. To byla vskutku škoda, protože aréna byla úplně plná, pořadatelé evidovali téměř 9000 platících diváků a tím pádem i vyprodáno! Atmosféra byla opravdu neskutečná. Tomáš by však svůj fair-play čin zpátky nevzal. „Měl jsem o něj strach. Nejdřív mě napadlo, že si poradil páteř nebo krk,“ popisoval tehdy své uvažování při závodě Tomáš.

Obdivuhodná byla hlavně reakce Tomáše na svůj konec v závodu. Zdraví jiného závodníka pro něj bylo nejdůležitější. „To nevadí. Udělal bych to znovu, i v případě, že by Honza nebyl z rodiny. Kdyby se to stalo mně, byl bych rád, že mi někdo pomohl. A že jsem se zachoval podle pravidel fair-play? Vždyť to by mělo být normální.“ uzavřel svůj postoj k dění na trati.

I v tomto případě se potvrdilo, že největší vliv na chování mladého závodníka na závodišti mají rodiče. Honzův i Tomášův otec také závodili a vedli je i k fair-play. „Vedeme je k tomu, aby si pomáhali, závodili už jeho táta i strýc,“ potvrdila do rozhovoru Honzova maminka. Zde se podařilo vychovat mladého závodníka i v oblasti fair-play a tak by tomu mělo být. Rodiče těchto závodníků nechť jsou vzorem všem, jejichž děti závodí v kterékoliv motoristické disciplíně.

A proč na začátku zmínka o motokrosové legendě Petrovi Kuchařovi? Ten tehdy z arény také odjel rovnou do nemocnice a na pokoji poté ležel s Honzou Budzelem. Když se Petra o tři roky později ptala divačka televizního pořadu, zda si na Honzu pamatuje, odpověděl jen: „Při kterém pobytu? Ve kterém roce?“ Opravdu nejlepší důkaz, že pády jsou při motokrosu časté, pomáhat si je nezbytné a fair-play je potřeba!